Transport technologie mlýnice

Velká Bíteš má novou kulturní památku!
Záměr přesunu technologického vybavení mlýnice z vodního mlýna v Hlubokých Mašůvkách do Velké Bíteše se stal skutečností, i když zatím pouze do "meziskladu" Krevlického dvora. Zde by mělo dojít k renovaci technologie, zatím, co Dolní mlýn by měl projít rozsáhlou rekonstrukcí. Zatím není jasné, z jakých zdrojů bude rekonstruována ruina mlýnice, ale snad se podaří zajistit přísun finančních prostředků tak, aby mlýnice zazářila v roce šestistého výročí první písemné zmínky o bítešských mlýnech v plné kráse.
O tomto víkendu jsme mohli konečně uskutečnit dlouho připravovanou akci - demontáž strojního zařízení, vyklizení mlýnice vodního mlýna v Hlubokých Mašůvkách, odvoz technologie do Krevlic a její přechodné uložení v prostorách bývalé sýpky. Naprostá profesionalita všech zúčastněných přinesla své ovoce v podobě neuvěřitelně rychlé akce, během níž bylo celé vybavení mlýnice bez poškození demontováno, převezeno, složeno a uskladněno v suchých prostorách Krevlického statku.
Na akci se podílely tyto firmy:

• PBS Velká Bíteš - sponzorský dar - autodoprava
• Autojeřáby Jantač Znojmo-Dobšice
• Petr Vysekal - tesařský mistr se svojí partou
• MVDr. Jiří Hruška, majitel Krevlického dvora, který zajistil složení techniky a její uložení ve svém areálu

A jak to probíhalo:
V sobotu odjezd v 6,30 hod od První brněnské strojírny v Bíteši nákladním vozem našeho sponzora, jemuž tímto ještě jednou vřelé díky!
Jeli jsme přes Náměšť, Hrotovice a poté objížďkou pro nákladní vozy, jenže na silnici ležela vrstva sněhu a vzhledem k tomu, že pršelo a teplota vozovky se pohybovala kolem nuly, byla vozovka jeden led. Doklouzali jsme se s nepředpokládaným zpožděním, stejně, jako montážní parta Petra Vysekala, který měl zodpovědnost za to, aby zařízení bylo bez poškození demontováno a připraveno k odvozu. Za snesení z mlýnice a nakládání zodpovídal sám majitel firmy Autojeřáby Jantač. Počáteční obtíže spojené s nepřístupností mlýnice odspodu, odkud se mělo původně nakládat (to ovšem bylo plánováno počátkem září, nikoliv v polovině prosince, přičemž ke skluzu došlo díky zjištění, že v případě strojního zařízení mlýnice se jedná o kulturní památku) vyřešil pan Jantač díky skvělé technice předpokládanou variantou nakládání ze silnice, kde v cestě stálo navíc ještě elektrické vedení. V sobotu jsme nakonec naložili pouze jedno auto a montážní parta připravila další k naložení na nedělní ráno. Pan řidič vzal na vlastní zodpovědnost vlek, na který se naložily lehké, ale objemné části zařízení. Byli jsme již moudřejší a vyjížděli již v 5,30 hod do Brna po dálnici a dál na Znojmo, stejnou cestou jsme se v sobotu odpoledne vraceli.
I tak jsme v neděli dorazili s první várkou do Krevlic až ve 13 hod, ale díky rychlému vyložení auta jsme se mohli otočit do Mašůvek ještě za světla. To jsme však již museli jet po silnicích druhé třídy, neboť nákladní vozy smějí vyjet na silnice první třídy pouze do 13-ti hod. Zase tedy přes Náměšť a dál tentokrát zadem kolem Dukovan, v 15 hod jsme již byli na místě.

Tentokrát jsme odváželi nejtěžší zařízení - 3 mlecí stolice, každá o váze kolem 1t. Při našem příjezdu byly již stolice nachystány na silnici, aby se daly rychle a bezpečně naložit. Ještě jsem posbírala drobnosti - všeliká malá dvířka, závaží, speciální šrouby a také jednu kramli s letopočtem LP 1926.
Do Krevlic jsme dorazili již za tmy, asi v 17,30 hod. I přes "brblání", že je tma, jsme nakonec drobné dřevěné části uložili k předchozímu zařízení a stolice se složily na dvoře a uklidily až v pondělí ráno. Pan řidič Jelínek zapřáhnul vlek a vyjížděl asi v 18,30 hod. Cesta byla plná rozbředlého sněhu a tak se naplnily obavy pana Hrušky, že auto s vlekem nevyjede výš, než za polovinu k "likusákům". Vyslal tedy nakladač, který bezpečně dopravil auto i s vlekem nahoru, viz. poslední fotografie ve fotogalerii.

Profesionalita pana řidiče Jelínka byla absolutní, dokázel si poradit s rozmary počasí i časovým harmonogramem, který byl hodně napnutý. Jen díky jeho vstřícnosti se nakonec vše obešlo bez zádrhelů a všechny stroje skončili bez úhony a bezpečně uloženy.
Nezbývá mi, než připomenout staré přísloví - "konec dobrý, všechno dobré".

MILADA VAŇKOVÁ

Další snímky ve fotogalerii