Historie mlýna

Dolní mlýn.

První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1414, kdy byl mlýn nazýván „Ungarin“, tedy Uherkou, později Hubkovský.

Dochovaly se některé pachtovní smlouvy, např. z let 1645 a 1704, které svými podrobnými texty podávají dokonalý obraz mlynářského soudobého řemesla, výrobních postupů, profilů mlynářů a jejich povinností.

Vodní kniha str. 31 – 39.

Dochoval se zápis ve vodní knize z měření z roku 1892, uložené v archivu ve velkém Meziříčí, z něhož vyplývá, že mlýn měl 3 kola, z toho dvě složení francouzského a jedno starého způsobu, pak jednu pilu s jedním ramenem, dvěmi plechy a cirkulárku.

„Mlýnská struha přichází od rybníka Hadr předně na mlýn a pilu č. 53 „Přední mlýn“, pak na mlýn a pilu č. 54 „Prostřední mlýn“, pak se před lamfestem tato upotřebená voda od mlýna a pile č. 54 „Prostřední mlýn“ spojí s upotřebovanou z levé strany přicházející vodou od mlýna a pile č. 29 „Radostínský mlýn“ v Březkách a přichází přímo na mlýn a pilu č. 55 „Dolní mlýn“ ve Velké Byteši, kde třemi korečními vodními koly dvoje složení francouzského a jedno složením starého způsobu, pak jednu pilu s jedným ramenem, dvěmi plechy a cirkulárku žene.

 Vtok ku mlýnu a pile. Před mlýnem nachází se lamfešt ve světle 2,75 m široký a 4,20 m dlouhý, na jehož konci jsou 4 stavidla. První od mlýna čítané má 65 cm, druhé 45 cm, třetí 47 cm, čtvrté 40 cm ve světle šířky a všechny jsou á 1,10 m vysoké ve světle. Tři od mlýna čítané jsou pracující stavidla a mají á 25 cm vysoké lopaty, čtvrté stavidla jest jalová výpusta, které má 0,29 m vysokou lopatu, ostatní část nad stavidly jest prkny zabedněná. Od pracujících stavidel odchází voda 4 m dlouhým a 65 cm ve světle širokým žlabem na první 3,85 m v průměru velké a 60 cm mezi věnci široké koreční kolo mlýnské, pak 10 m dlouhým a 45 cm ve světle širokým žlabem na druhé 4,06 m v průměru velké a 79 cm mezi věnci široké koreční kolo mlýnské a 18 m dlouhým a 42 cm ve světle širokým žlabem dřevěným na 3,80 m v průměru velké a 73 cm ve světle široké koreční vodní kolo pily a cirkulárky spouští.

Jiné důležité objekty: 520 m nad mlýnem a pilou nachází se na pravém břehu mlýnské strouhy Bytíšky, jez, který má 3 m dlouhý přepad a 3,15 m široké kamenem vyzděné těleso. Na tomto jezu se nacházejí 0,32 m vysoké deštěné nástavky, které se však při velké vodě odstraniti musí. Asi 1500 m od lamfešta nachází se v Radostínském potoku regulovací výpustka, která má 0,88 m ve světle širokou a 1,03 m ve světle vysokou okenici. Zadní bedno této okenice jest na 85 cm délky a 0,88m světlé šířky fošnami vybedněné a dřevěnou stěnou oba břehy upevněné. Tato výpusta má 28 cm vysokou lopatua ostatní část nad lopatou jest celá prkny až na ham zabedněná. Při mlýně a pile spuštěná voda odchází jakožto mlýnská strouha dále ku mlýnu a pile č. 44 v Křoví.

Dovolená výška vodní nádržky: Dle lokalizačního protokolu od 27. července 1892 č. 10055H se k ujištění výšky vodních prahů při mlýně a pile č 55“Dolní mlýn“  dva zákonitě předepsané hamy zhotovily a sice při jezu 520 m nad mlýnem a pilou č. 55 v řece Býtýšce ležícím jeden a při lamfeštu mlýna a pile č. 55 druhý ham a ustanovili se od těchto kontrolních bodů rozdíly výšek prahů.

Konstrukce hamu u jezu: Ham u jezu nachází se na pravém břehu mlýnské strouhy ve skále vykřesaný a pozůstává z jedné 18 cm dlouhé čáry vodorovně vykřesané, nad kterou vprostřed jest vykřesaný kříž 12 cm vysoký. (viz zobrazení) Tato pod křížem vytesaná vodorovná čára jest kontrolní bod ku měření svahu. “

Do roku 1747 byl mlýn ve vlastnictví města Velká Bíteš. V roce 1747 byl jako „do gruntu tenkráte vyhořený“ prodán panu Františku Praunovi (Braunovi). Mlýn byl znovu vystavěn včetně pily, obec se zavázala poskytnout „k tomu šindela obecního tak mnoho, jak zapotřeba bude“.

V roce 1747 měl tedy mlýn šindelovou střechu a vodu k mlýnskému kolu přiváděly 2 náhony ze dvou potoků – Býtíšky a Radostínky (Bílý potok), což byla technická zvláštnost (tekla voda proti vodě).

Roku 1770 postoupila vdova Veruna mlýn svému synovi  Antonínu Braunovi.

Roku 1806 postoupil mlýn mlynář Antonín Braun svému synovi Janu Braunovi.

Roku 1829 postoupil Jan Braun mlýn svému synovi Jakubu Braunovi.

Roku 1862 vlastnili mlýn Jakub a Antonie Braunovi. Ve vlastnictví rodiny Braunů byl mlýn 120 let.

Roku 1867 koupili mlýn Jan a Amálie Kuchynkovi.

Roku 1869 mlýn koupili Jan a Antonie Mikundovi.

Roku 1872 mlýn koupili František a Anna Prahlovi.

Roku 1878 byl mlýn připsán Fridrichu Vaňkovi a Josefu Bonitasovi napolovic, vzápětí jej koupil celý Josef Bonitas, bítešský punčochář.

Objekt byl přestavěn, byla zřízena tzv. „malá valcha“ na zplsťování vlny pro účely punčochářské živnosti.  Bonitasovi měli v Bíteši obchod s punčochovým zbožím.

„Poté stavení vyhořelo a když ani syn Jan nezmohl náklady na obnovu, byl mlýn údajně exekučně prodán.“

Příjmení Bonitas ve Velké Bíteši zaniklo, v Bíteši žije pravděpodobně  vnučka Jana Bonitase.

 Z vyprávění paní Knollové však vyplývá, že její  dědeček Vojtěch Knoll šel kolem mlýna a doslechl se, že je na prodej, dal na vkladní knížku peníze a mlýn koupil.

Od roku 1906 byl majitelem mlýna Vojtěch Knoll z Veverské Bítýšky, dědeček paní Milady Knollové, která se na mlýně narodila a žije ve Velké Bíteši.  Otec paní Knollové se narodil roku 1904, teta 1902. Není známo, jak moc byl mlýn požárem poškozen,  ale z vyprávění paní Knollové víme, že na mlýně pracoval ještě  v roce 1907 sekerník (žil zde více než 1 rok),  dělal nové mlýnské kolo. Také byla položena nová střecha z Eternitu, a klenby v kuchyni a předsíni pocházejí také z poslední přestavby v roce 1906.

Situace jednotlivých místností , klenutý sklep a tzv. sklad, kde je propadená klenba, obvodové zdi,  průlezný komín s kovanými dvířky a chlebovou pecí, schody  a  trámový strop s přeloženým záklopem v 1. NP pocházejí  zřejmě z roku 1747, okna a dveře pocházejí zřejmě z přestavby Josefem Bonitasem  po roce  1878. Trámový strop v 1.NP v pokoji č. 2 je uzavřen záklopem na sraz a pochází pravděpodobně z poslední přestavby v roce 1906.

Mlelo se do začátku války, snad do roku 1936 nebo 1937, poté už se jenom šrotovalo a řezalo. Po roce 1960 byla pila rozebrána kvůli špatnému technickému stavu, zůstal jen pojízdný vozík.

Rodina Knollova mlýn vlastnila do roku  1967, poté byl prodán chalupářům – manželům Dvořákovým.

V roce 1970 se při sněhové kalamitě pod mokrým těžkým sněhem propadla mlýnice a část střechy obytného stavení. Ze severní strany je částečně nový krov a  střecha  z vlnitého plechu, jižní strana má původní krov ložený na kostelové vazbě po roce 1747. 

Havarijní stav:

Stavení má prasklou štítovou zeď do mlýnice, prasklina vznikla po tzv. komorovém odstřelu v nedalekém lomu v Křoví v šedesátých letech. Štítová zeď je ze smíšeného zdiva a je částečně zborcená.

Klenba v přízemí v tzv. krbárně (dříve maštal) se bortí.

Spíží protéká  po deštích voda, která se hromadí u severní stěny domu, neboť nemůže odtékat náhonem, který je zanesený a nefunkční, také je dům uzavřen zídkou u  východního průčelí, kde se hromadí při deštích voda.

Trámový strop v pokoji č. 2 je pronesený, opírá se pouze o trám, který stojí na násypu a je nefunkční. Trámová vazba střešní konstrukce je nefunkční a dům nesvazuje, trámy jsou částečně zpráchnivělé.

Mlýnice – zpevnění a zakonzervování stávajícího stavu