Hubertova jízda na mlýně
Letos jsme měli příležitost přivítat jezdce a jejich hosty z Krevlického statku při jejich zastávce spojené s občerstvením a odpočinkem koní i jezdců na louce pod mlýnem.
Poděkování patří organizátorům i všem zúčastněným, kteří nám připravili tento nevšední zážitek.
Dolní mlýn měl v lotu jezdců svoji zástupkyni, nadějnou čtrnáctiletou jezdkyni Janu Vaňkovou s koněm Beta. Tato dvojice by se měla v příštím roce účastnit parkurových i drezůrních soutěží. Více snímků ve fotogalerii.
Z historie Hubertových jízd:
Jezdeckou sezonu každý rok uzavírá na podzim Hubertova jízda. Pořádají ji v mnoha stájích po celé republice jako odměnu pro všechny své členy, kteří po celý rok pilně pracovali. Hubertovy jízdy jsou vzpomínkou na pradávnou tradici parforsních honů. Kolébkou parforsních honů je Anglie. Šlechta tehdy za zvuku lesních rohů vyjížděla na loveckých koních se smečkou několika desítek loveckých psů po stopě lišky. Lovci byli oděni pro lepší viditelnost do červeného jezdeckého kabátu, což se dochovalo až do dnešních dnů, kdy podle tradice mívají parkuroví jezdci červená jezdecká saka.
Lov zvěře původně patříval k běžným a nezbytným činnostem člověka. Parforsní hony ho však změnily ve společenskou záležitost a jezdeckou slavnost. Sám název honu je odvozen z francouzského výrazu "per forcé" - silou. Postupem doby se parforsní hony staly základem pro vznik dostihů typu steeplechase - mimo jiné i Velké pardubické.
Vlastní vysoké jezdecké umění, vynikající honební kůň a smečka vycvičených loveckých psů bývaly chloubou a prestiží každého šlechtice. Hrabě Oktavián Kinský v roce 1836 uspořádal v Chlumci nad Cidlinou jako první v Čechách parforsní hon podle anglického vzoru. Ceremoniál honu provázely fanfáry a znělky oznamující příjezd a vítání hostů, slavnostní mši, zahájení lovu, objevení a druh zvěře a ukončení honu. Cílem honu přestalo být ulovení štvané zvěře. Jelen po zastavení psí smečkou nebyl usmrcen, ale vrácen do obory.
Po první světové válce byly hony pořádány tak, že smečka psů pronásledovala jezdce představujícího nejčastěji lišku nebo jelena, vytvořením pachové stopy zvěře. Slavná éra parforsních honů v České republice zanikla s počátkem druhé světové války.
Tato tradice se přenesla v předminulém století i k nám a dnes přetrvává právě v podobě jízdy na počest sv. Huberta, patrona lovu, který má svátek 3. listopadu.
V dnešní podobě představuje lišku jezdec s liščím ohonem připevněným na rameni, který se vydává první na trasu do terénu. Následuje ho lot jezdců a koní s masterem v čele. Když se sejde koní hodně, rozdělují se jezdci na více lotů – např. podle schopností jezdců nebo koní. Zdatnější jedou těžší trasu s těžšími přírodními i umělými překážkami, různě členitým terénem, lesem i stržemi, po cestách, přes potoky. Master je nejdůležitější osoba jízdy. Pečlivě zaznamenává veškeré prohřešky jezdců – pády, odmítnutí skoku, různé neposlušnosti a drzosti. Mezi jeden z nejhorších přestupků patří předjetí mastera.
Diváci dle terénních možností z povzdálí doprovází loty buď v kočárech s koňmi nebo na větším autě. Jízda má zhruba v polovině přestávku, během které se na vybrané louce všichni– diváci, jezdci i koně občerství, případně u ohňů trochu usuší a pokračuje se dále. koniny.ic.cz
Celá jízda je ukončena závěrečným dostihem – Halali. Zde přichází ke slovu také „liška“ – jezdec se zmíněným ohonem, za kterým se všichni vydávají a v plném trysku se ho snaží dostihnout a ohon ukořistit.
Poslední hold svatému Hubertu je vzdán večer při svatohubertské zábavě, kdy je zahájen soud se všemi hříšníky, kteří se dopustili během vlastní jízdy neodpustitelných přestupků. Jednotlivě jsou předvoláváni před soudní stolici, dle záznamů mastera obžalováni a potrestáni např. povinným odevzdáním určitého množství vinného i jiného moku. Soud pak tyto odpustky obvykle rozdá po všech stolech a zábava může nerušeně pokračovat.
Čerpáno z:
https://new.psi-kocky.cz/kone_jezdectvi/hubertova_jizda.html